100 LET KNIHOVNÍHO ZÁKONA

Dnes je to přesně 100 let - 22. července 1919 - od vydání zákona o veřejných knihovnách obecních, díky kterému má dnes ČR jednu z nejhustších sítí knihoven na světě, a kterým se později inspirovalo i mnoho okolních zemí!

Prvorepublikový zákon uděloval povinnost pro každou větší obec zřídit veřejnou knihovnu "na doplnění a prohloubení vzdělanosti všech vrstev obyvatelstva".

Na co zákon (také) pamatoval

Velmi nesvobodná se z dnešního pohledu se může zdát pravomoc Ministerstva školství a národní osvěty uveřejňovat seznamy spisů, které by měly být z veřejných knihoven vyloučeny. Jednalo se především o "krváky, detektivní a indiánské povídky, které sensačním způsobem dráždí fantasii čtenářovu". První republika měla zkrátka zájem kulturu a vzdělanost svých obyvatel určitým způsobem ovlivňovat. Dnešní čtenáři ale v knihovnách výše uvedené žánry běžně najdou a mohou tak bez omezení užívat pestrosti literatury a mnohosti výběru.

Knihovní zákon dnes

Prvorepublikový zákon byl nahrazen v roce 1959 zákonem č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven (knihovnickým zákonem), který knihovny propojil do organizované sítě. A opět změněné politické podmínky vedly s jistým zpožděním k přijetí dnes platného zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon).

Důležitou součástí knihovního zákona je důraz na služby, a to nejen na ty spojené s půjčováním knih. Zákon vyjmenovává další služby, které knihovny mohou poskytovat. Je to například kulturní, výchovná a vzdělávací činnost, vydávání tematických publikací nebo poskytování informací z různých zdrojů. Významná je deklarace rovného přístupu ke službám knihoven pro všechny.

Dnešní podoba knihoven už je tedy trochu jiná, transformují se na místa, která nejenom zpřístupňují informace, ale také podporují rozvoj místních komunit, neformální vzdělávání, učení i kreativitu.

Co myslíte, jak budou knihovny vypadat za dalších sto let? Napište nám svůj názor.

Vaše knihovna!